„…v tomto bodě naší společné cesty s Filipem jsem začínala vidět ten smysl, ten hluboký smysl tohoto programu a tu skrytou potřebu toho malého dítěte. Touto potřebou bylo mít někoho, třeba i kamarádku, se kterou se může vyblbnout hraním her, ale přitom se jí svěřovat a zažívat různé společné zážitky. Milý čtenáři, chtěla bych prostřednictvím tohoto dopisu […]

Měla jsem hezké dětství. Děda mě učil malovat. Máma pro mě udělala první poslední. Děda umřel a pak přišel otec mých sourozenců a pak začalo jít všechno z kopce. Nejdřív jsem byla otčímův miláček. Jakmile přišli sourozenci, tak jsem začala žárlit. Otčím pil, to už jsem žila s přítelem u nás, věčně jsme se hádali i prali. […]

Mé iniciály jsou B. V., je mi 61 roků, povoláním stavební technik. V posledních asi pěti letech jsem postupně propadl závislosti na hracích automatech, situace se pro mne stala neřešitelnou. Mé zadlužení se blížilo hranici, za kterou už bych nebyl schopen mé závazky – dluhy – splácet. Navíc poslední dva roky jsem byl v silném stresu, […]

​Doléčování mělo zásadní význam pro celý můj život a troufám si říci, že kdybych si neprošel DC, tak bych se nevymanil z bludného kruhu závislosti a nestal bych se tím, kým jsem teď, a to člověkem s vlastní vůlí, plně začleněný do společnosti. Jako otec, partner, vnuk, syn, ale také zaměstnanec ŽIJU, a ne už jen přežívám […]